Vojtěch Kočí
Jak hodnotíte podzimní část soutěže?
“Budu znovu opakovat to, co již přede mnou řekli moji spoluhráči. Ze začátku první 4 zápasy nám nebylo přáno a získali jsme pouze 1 bod. Ale pak jsme se do toho dostali a podařilo se nám vyhrát 8 zápasů, což si myslím, že nikdo nečekal po těch prvních čtyřech kolech a jsem za to velmi rád, kvůli fanouškům, kteří nás podporovali každý zápas.”
Během podzimní části sezóny jste nově nastoupil na vysokou školu, je těžké skloubit takové studium s fotbalem?
“Tak určitě. Vlastně kvůli škole jsem neměl možnost se účastnit každého tréninku a pociťoval jsem na sobě, že mi ten trénink prostě chybí. Ale fotbal je sport, který mám opravdu rád a hraju již od mala, tak jsem se snažil co nejvíce, aby mi vše spolu vycházelo a mohl jsem se dále fotbalu věnovat.”
Za Polepský "A" tým nastupujete už od let, kdy jste byl technicky vzato ještě dorostencem, což z vás dělá nepochybně neobyčejného talenta. Vnímal jste to tak, že pro váš rozvoj bude nejlepší postoupit do dospělého fotbalu dříve nebo co vás k tomu vedlo?
“Je pravda, že jsem šel hrát do Polep za dospělé docela v nízkém věku, ale nemyslím si, že by to bylo kvůli nějakému talentu nebo tak něco (smích). Bylo to spíš z důvodu, že v Polepech jsem s fotbalem začínal a když jsem se dozvěděl, že se to v polepech znovu dává dohromady, tak jsem si řekl, že bych vlastně chtěl jít zpátky do svého mateřského klubu a užívat si zase tu atmosféru, jako když jsem byl v žákovských letech.”
Na levém obránci většinou zpravidla nastupují levonozí fotbalisti, vy jste nicméně pravák, vyhovuje vám tato pozice? Popřípadě v čem je to pro vás výhodné?
“Tak tato pozice ani sám popravdě nevím proč mi vyhovuje víc než hrát na pravé straně. Je možné, že to je tím, jak jsem pravák, tak jsem si trochu schopen odhadnout, jak by se protihráč mohl zachovat v určitou chvíli, když je většinou pravák.”
Máte nějaké osobní rituály v předvečer nebo den zápasu, které dlouhodobě držíte?
“Jeden můj takový rituál je, že si vždy doma musím napsat číslo 23 na ruku, ale to není nikdy moc ani vidět, protože to píšu na místo, kde mám tetování. Dále nevím, jestli to lze opravdu nazvat rituálem, ale každý zápas musím mít bílé ponožky v kopačkách jinak se necítím 100 % komfortně. A dále to je samozřejmě poslech oblíbené hudby před zápasem. Jinak nic dalšího asi už není, co bych měl jako rituál.”
TJ Polepy
Comments