Ondřej Dvořák
Jak hodnotíte podzimní část soutěže?
“Kdyby mi někdo před sezónou řekl, že budeme 3., tak bych asi radostí neskákal. Kdyby mi to samé někdo řekl po prvních 4 zápasech, kdy jsme měli jeden jediný bod, tak bych byl asi docela nadšený, takže vlastně Not great, not terrible. Po neúspěšném vstupu do sezóny, kdy jsme byli dost frustrovaní, jsme na sobě zapracovali, konečně si to sedlo a půlsezónu jsme dohráli se sérií 8 výher v řadě, což je super. Parní válec se holt rozjíždí pomalu.”
Po podzimu minulé sezóny jste byl nejlepším střelcem týmu. Po podzimu letošní sezóny jste nejlepším nahrávačem týmu s 8 asistencemi, jak proběhla tato transformace?
“Loni to byla dost jiná situace, měli jsme užší kádr, někteří hráči proto museli působit na defenzivních postech a měli jiné role než primárně dávat góly. Já hrál v té době v útoku a sem tam mi tam něco spadlo no, nutno dodat, že Ondra Novák hrál tou dobou hlouběji v poli a poskytoval mi tam fantastický servis. Letos se situace změnila, doplnil se kádr a došlo k posunu některých hráčů, já teď nastupuji především na kraji zálohy a daleko více ofenzivního prostoru má fantastický Ondra Novák, který nabral famózní formu. Celkově se našemu týmu střelecky daří, takže se těch pár asistencí shromáždilo no, ale nebudu vám lhát, mám z těch asistencí fakt radost a na jaře bych jich chtěl posbírat mnohem víc a pomoct tím Novasovi na trůn krále střelců.”
V uplynulé podzimní části sezóny vás trenér stavěl hned na několika různých postech, jak jste tyto neustálé změny vnímal a co bylo jejich příčinou?
“Těch faktorů bylo asi víc. Jak jsem říkal, tak Polepy v létě posilovaly a tím pádem se tým hodně přeskupoval a hledali jsme to nejlepší rozestavení, což se na začátku sezóny nedařilo a proto změny neustávaly. Chvílemi to bylo nepříjemné, když zápas nedopadl dobře a trenér mě další zápas postavil na jiný post, tak to vzbuzovalo dojem, že jsem to pokazil já, ale víceméně jsem si to nebral osobně, trenér mě prostě bere jako univerzála. V podstatě totiž nemám problém s tím, nastoupit na jakémkoli postu, když to týmu pomůže. Já už jsem hrál asi úplně na všech postech bez výjimky a to poměrně běžně. Nejméně zkušeností mám na stoperu, tam jsem odehrál skutečně jenom několik zápasů a samozřejmě v bráně, tam jsem odehrál soutěžní utkání snad jen jenom dvakrát v životě, na druhou stranu v moderním fotbale už brankáři hrajou hodně nohama, tak bych si to klidně někdy střihnul (smích).”
V létě přišla do Polep posila v podobě vašeho skutečně dlouholetého kamaráda Tomáše Milichovského, angažoval jste se v tomto transferu?
“No jasně, že jo. Miliho jsem zpracovával pomaloučku aspoň půl roku před jeho příchodem. Věděl jsem, že je to angažmá pro něj, protože jsme skvělá a mladá parta, kde mimo mě znal už spoustu dalších kluků, takže mě to nestálo žádný velký přemlouvání, musel jen uzrát čas a málem prosil, aby k nám mohl (smích). Pro mě a Miliho jsou Polepy po Sendražicích a Velimi už třetí klub, ve kterém působíme spolu, nějak se smiřuji s tím, že už se toho mouly asi nezbavím. Naše souhra na hřišti má rozhodně svoje mezery, zdaleka ne vždycky si vyhovíme, ale třeba na můj jedinej gól podzimu mi nahrál právě on. Nicméně na baru naše souhra nezná mezí, tam se najdeme i poslepu. Na baru jsem takovej Messi a on se tam vydává za Xaviho i Iniestu najednou.”
Máte nějaké osobní rituály v předvečer nebo den zápasu, které dlouhodobě držíte?
“Hmm, tak teď jste mě zaskočil pane redaktore. Asi by se dalo říct, že se dlouhodobě každý předvečer zápasu snažím vyhnout tomu, abych se někde v hospodě vystřelil z bot, ale nutno podotknout, že ne vždy se to povede. Každopádně vždycky před zápasem kontroluju povrch hřiště kvůli volbě obuvi, sice stejně obvykle volím tu samou, ale možná právě proto je to spíš takový rituál. Jo a před zápasem si poslední dobou dávám trochu Alpy, rozumíte, kvůli dýchání, ne abych nakopnul zbytkáč. A jinak po vzoru Jirky Luňáka samozřejmě před zápasem žádný sex.”
TJ Polepy
Kommentare