Tomáš Milichovský
Jak hodnotíte podzimní část soutěže?
"Jak říkali kluci, začátek se vůbec nepovedl. Očekávání jsme měli veliké, ale z prvních 4 zápasů mít jeden bod, byla fakt tragédie. Nutno říci, že ve 3 zápasech podal i dosti pochybný výkon rozhodčí a nejen my, z čehož mi bylo fakt smutno. Ale také určitě hrálo roli to, že jsme stále tým ve výstavbě a muselo se to sehrát. Nicméně následná šňůra 8 zápasů bez ztráty bodu si myslím mluví sama za sebe a dokazuje, že rozhodně máme v téhle soutěži na první příčky."
Po první půlce sezóny vedete týmovou statistiku v obdržených kartách a to s 5 žlutými a jednou červenou. Vyčítá vám to někdy trenérský tým nebo je toto vaše role, odvádět na hřišti tu pověstnou “černou práci”?
"Je pravda, že asi úplně "nehraji v rukavičkách". Snažím se nevynechat jediný souboj a znepříjemňovat tak soupeřovi co nejvíce hru. Rád si hraju na takového Marca Verattiho (máme i podobnou výšku), ale proti němu mám trochu horší načasování těch skluzů a občas trefím spíše protihráče než míč. Nedá se říct, že by mi to realizační tým vyloženě vyčítal. Vědí, že mám takový styl hry, ale přeci jen občas slyším kouče z lavičky, který mě nabádá, ať trochu zklidním svůj temperament."
Jak jste se v novém angažmá a v novém kolektivu od letního příchodu zabydlel? Máte radost z nedávného přetavení vašeho hostování v přestup?
"Myslím si, že všechno šlo velice hladce. Už jen kvůli tomu, že jsem v podstatě většinu týmu znal z předchozích působení v jiných týmech. Hned po prvním přáteláku, kdy jsem si s klukama zahrál, jsem měl jasno, že sem chci přestoupit. Parta je tu fakt vyjímečná a navíc je to tu samý skvělý fotbalista, takže nedělalo ani problém se nějak sehrát. Z přestupu mám radost. Hlavně že zde nebyly žádné problémy ze strany bývalého týmu, kde jsem toho bohužel kvůli zranění a následné koroně moc neodehrál."
V posledním podzimním zápase jste hráli na horké půdě Sendražic, kde bydlíte, máte kamarády a jste odchovancem, nicméně jste se už ve 22. minutě poroučel do sprch poté, co jste viděl druhou žlutou kartu. Jaké to bylo nastoupit proti “svým” Sendražicím? Nebyl jste poněkud přemotivovaný s ohledem na to, co se v zápase nakonec událo?
"Vidím, že pana redaktora opravdu zaujaly mé karty :) No tak s klukama ze Sendražic jsem byl domluvený, že bychom jim mohli dát aspoň trochu šanci a hrát proti nim jen v deseti. Ne, to je samozřejmě sranda.. Na zápas jsem se těšil nesmírně a v podstatě jsem nemohl dospat. Se Sendražicemi, kde jsem strávil většinu své kariéry jsem se měl střetnout již několikrát, ale většinou mi to překazilo právě zranění. No a letos, kdy jsem byl konečně zdravý, tak to zase nemělo pro mě bohužel úplně šťastný konec. Přemotivovanost v tom určitě hrála taky roli. První žlutou sice nikdo nechápal, za co byla, ale tu druhá byla asi zasloužená. Nikdy jsem nešel do sprch takhle brzo a navíc ještě v takovém zápase, takže musím říct, že jsem to po zbytek zápasu hodně špatně nesl. Naštěstí to kluci neskutečně odbojovali i se super výsledkem, takže jsem ve výsledku byl šťastný jak to dopadlo. Pozitivní stránka byla také to, že jsem byl aspoň odpočatý na následnou rozlučku, kde jsem naopak podal úctyhodný výkon."
Máte nějaké osobní rituály v předvečer nebo den zápasu, které dlouhodobě držíte?
"Nějakou dobu jsem zkoušel si pravidelně dávat k snídani vietnamské smažené závitky, ale ne vždy mi sedly a přišlo mi, že to přináší spíše smůlu než nějaký užitek, tak už to nějakou dobu nedělám. Jinak se klasicky snažím před zápasem naladit živou hudbou. Na kafe s klukama většinou nechodím, protože jsem sám rád, když stíhám sraz na hřišti. A také stejně jako Ondra Dvořák mám striktní pravidlo žádného sexu před zápasem. Dá se říct, že si v tom i navzájem pomáháme. Počkejte, nechte mě to vysvětlit.. V případě že se u jednoho z nás objeví nějaký náznak, objeví se druhý a zatáhne za záchranou brzdu, kterou vyloučí jakoukoliv šanci, aby k tomu došlo. Od toho vlastně asi jsou kamarádi/spoluhráči ne?"
TJ Polepy
Comments